
Pobyt v kostce
Termín: 10.–18. října 2026
Místo: Jakobshorn · Švýcarsko
Základna: Berghostel Jakobshorn, 2 590 m n. m.
Program: 7 programových dní · celkem 9 dní včetně příjezdu a odjezdu
Skupina: maximálně 12 účastníků
Standardní termín přihlášení: do pátku 2. října 2026. Pro aktuální dostupnost míst mě kontaktuj.Standardní přihlášky přijímám do pátku 2. října 2026, případně do naplnění kapacity.Standardní termín přihlášení skončil. Pro aktuální dostupnost míst mě kontaktuj.Pro aktuální dostupnost míst mě kontaktuj.
Pro lidi, kteří už s dechem pracují a chtějí svoji praxi přenést do horského prostředí. Ubytování má jednoduchý horský standard.
Podrobný program, cena a přihlášení
Chceš nejprve nezávazně probrat podrobnosti? Napiš si o informace e-mailem.
Bez závazku. Stačí jméno a e-mail.
Dříve jsem se snažil ten kopec urvat
Na Jakobshorn se vracím už od roku 2007. Za tu dobu jsem tam nachodil stovky kilometrů a dlouho jsem měl k chození po horách vlastně docela jednoduchý přístup: když jdu nahoru, tak jdu, a čím rychleji jdu, tím líp.
Cesta začíná v Davosu 1540 metrů nad mořem, odkud se vychází pěšky a z údolí se postupně stoupá až nahoru na Jakobshorn do výšky 2 590 metrů. Člověk musí během cesty zvládnout přes kilometr převýšení a zároveň se postupně dostává do prostředí, kde už tělo funguje trochu jinak než dole.
Dřív jsem podobné výstupy často bral jako trénink. Zapnout hodinky, podívat se na čas, přidat do kroku. A když to začne bolet, tak ještě trochu zabrat, přeci to zvládnu!
Jenže čím výš člověk jde, tím rychleji hory ukážou, jestli si svoje tempo nastavil rozumně. Začneš víc dýchat, tep jde nahoru, přichází únava a nohy těžknou. Tempo, které bylo dole příjemné, už najednou tak příjemné není. A když jsem to přehnal, dopadalo to často ve stejném scénáři: rychlá chůze, zpomalení, pauza, vydýchání, zase přidat a další pauza.
A samozřejmě hlava říká: Pojď, vždyť to ještě zvládneš. 😉
Dlouho mě zajímalo hlavně to, jak rychle se nahoru dostanu. Pak jsem se ale začal mnohem víc zabývat dechem a postupně jsem zjistil, že mnohem zajímavější než snažit se tu horu „urvat“ v co nejkratším čase, může být něco úplně jiného.
Postupně jsem začal hledat tempo, ve kterém dokážu jít plynule, vnímat svůj dech i tělo a udržet rytmus delší dobu. A právě vysoko v horách člověk velmi rychle pozná rozdíl mezi tím, co zná jako teorii, a tím, co skutečně dokáže několik hodin používat v pohybu.
Co se změnilo, když jsem začal víc pracovat s dechem
V posledních letech jsem svoje pobyty na Jakobshornu začal využívat trochu jinak. Začal jsem se intenzivněji věnovat funkčnímu dýchání a sledovat, jak se můj dech mění v klidu, při běžném pohybu i při chůzi v horách. Dech pro mě přestal být jen něco, co se automaticky děje někde na pozadí.
Najednou jsem si začal všímat věcí, které jsem dřív moc neřešil. Kdy začínám dýchat zbytečně moc? Co se stane s mým dechem, když zrychlím? Dokážu pořád dýchat nosem? Jak dlouho dokážu udržet rytmus, ve kterém mám pocit, že situaci pořád řídím já, a ne kopec mě?
A hlavně: musím opravdu pořád tlačit na výkon a na čas?
Začal jsem proto při chůzi mnohem víc sledovat vztah mezi intenzitou pohybu a dechem. Postupně jsem si našel způsob, jak si podle dechu nastavovat tempo, které dokážu držet plynule delší dobu.
Tohle je moje osobní zkušenost, ne univerzální návod, který bude fungovat každému stejně. Právě ona ale postupně změnila způsob, jakým o dechu v horách přemýšlím.
Dřív jsem se při výstupu řídil hlavně nohama, silou a touhou být nahoře co nejdříve. Dnes už dokážu intenzitu pohybu sladit se svým dechem a podle něj si nastavit tempo, které dokážu dlouhodobě udržet.
A vysoké hory jsou pro takové pozorování docela nekompromisní učitel. 🏔️

Proč mě začalo zajímat právě vysokohorské prostředí
Jakobshorn leží přibližně ve 2 590 metrech nad mořem. A to už není jen hezké číslo na ceduli u lanovky.
S rostoucí nadmořskou výškou klesá barometrický tlak, a tím i parciální tlak kyslíku. Pro organismus tedy stejné tempo nebo stejná fyzická práce nemusí představovat stejnou zátěž jako doma v nížině.
Člověk to může poznat docela rychle. Kopec, který by podle profilu nemusel vypadat nijak dramaticky, najednou působí trochu jinak. Dech reaguje rychleji. Tempo, které běžně zvládáš, nemusí být první den vhodné. A dva lidé s podobnou kondicí mohou na výšku reagovat rozdílně.
Právě proto mi dává smysl první dny nahoře nic nedokazovat. Tělo potřebuje čas na aklimatizaci, aby se novému prostředí postupně přizpůsobovalo. Mně osobně proto připadá mnohem zajímavější ten proces pozorovat než proti němu bojovat.
Jak se mi dnes jde? Jak dýchám? Co se stane, když trochu přidám? Kdy jdu ještě v lehkosti a kde je hranice, za kterou už přestávám pracovat plynule a začínám jen tlačit?
Výška dává velmi konkrétní zpětnou vazbu na tempo, intenzitu, dech — a často i na vlastní ego. 😉
Právě tady se podle mě začíná vysokohorské prostředí zajímavě potkávat s prací s dechem. Dech mi pomáhá vnímat intenzitu pohybu, hledat svoje udržitelné tempo a lépe rozpoznat, kdy je vhodné ubrat nebo si krátce odpočinout.
Smysl vidím v tom naučit se lépe vnímat, jak dávkujeme intenzitu, jak reaguje náš dech a kde se pohybujeme v tempu, které ještě dokážeme dlouhodobě a plynule zvládat.
Tělo se pobytu ve výšce postupně přizpůsobuje, ale rychlost i rozsah této adaptace jsou individuální. Proto nechci na základě týdenního pobytu někomu slibovat konkrétní změny nějakého čísla, výkonu nebo laboratorní hodnoty.
Mnohem zajímavější mi přijde vytvořit podmínky, ve kterých může člověk několik dní sám sledovat, co se s jeho dechem, vnímáním námahy a pohybem děje.
A právě několik dní je v tomhle zásadní rozdíl.
Něco jiného je dech trénovat. A něco jiného je s ním několik dní žít.
Pokud už nějakou dobu pracuješ s funkčním dýcháním nebo znáš Oxygen Advantage, pravděpodobně spoustu principů znáš. Možná si měříš kontrolní pauzu nebo BOLT skóre. Možná pracuješ s nosním dýcháním. Možná používáš dech při sportu, chůzi nebo regeneraci. A pokud jsi instruktor, možná tyhle věci dokonce učíš další lidi.
To všechno má svoje místo.
Jenže deset minut dechové praxe doma, trénink v tělocvičně nebo jednodenní workshop mají jednu společnou vlastnost: potom skončí a člověk se vrátí do svého běžného prostředí.
V horách to tak není.
Ráno se probudíš ve 2 590 metrech. Jdeš na snídani ve 2 590 metrech. Vyjdeš ze dveří a pořád jsi ve 2 590 metrech. Pak několik hodin chodíš v prostředí, kde se můžeš pohybovat přibližně mezi dvěma a třemi tisíci metry nad mořem. Vrátíš se, odpočineš si, jdeš spát — a ráno jsi pořád nahoře.
A další den znovu.
Co se stane, když principy, které už známe z dechového tréninku, nepoužíváme doma jen několikrát denně deset minut, ale několik dní při skutečném pohybu v horském prostředí?
Právě tohle mě na celé myšlence začalo lákat nejvíc.
Láká mě na tom hlavně praktická zkušenost, ve které máme několik dní na vlastní pozorování. Můžeme sledovat dech, vnímanou námahu, svoje tempo a postupně zjišťovat, jak se tyto věci v horském prostředí mění.
První den si můžeme všimnout, jak na výšku reagujeme. Můžeme si za podobných podmínek orientačně sledovat kontrolní pauzu nebo BOLT skóre, dech, subjektivní námahu nebo další jednoduché ukazatele. Pak ale hlavně vyrazíme ven a začneme to, co známe z teorie, používat při skutečné chůzi.
Další den znovu. A další den zase.
Postupně můžeme měnit délku pohybu a náročnost podle toho, jak se skupina cítí, jaké jsou podmínky a co nám dovolí počasí.
Dech chceme během týdne přenést do celého dne — do prvních kroků ráno, do stoupání, do okamžiků větší námahy, do rozhodování o tempu i do regenerace po návratu. Právě díky tomu se z dechového cvičení stává něco, co můžeme skutečně používat při pohybu.
A možná také do chvíle, kdy už člověk nepotřebuje nic trénovat ani měřit. Jen sedí večer venku, dívá se na okolní hory a na chvíli přestane řešit běžný svět.

A právě někde tady se během mých posledních návratů na Jakobshorn začala rodit otázka:
Co kdybych tuhle zkušenost tentokrát nezažíval sám?
A tak vznikl nápad vzít nahoru malou skupinu
Letos se jedna dlouhá etapa mého vztahu k Jakobshornu uzavřela. Dobrovolnický tábor, díky kterému jsem tady před lety poprvé přijel, už nepokračoval. Skončil.
Na Jakobshorn jsem se ale vrátil stejně.
Když jsem tam letos znovu chodil po cestách, které znám už roky, začalo mi dávat stále větší smysl nabídnout tuhle zkušenost malé skupině lidí, kteří už mají k dechu nějaký vztah a chtějí si ho vyzkoušet v prostředí, které se doma simuluje jen velmi obtížně.
Tak vznikla myšlenka praktického pobytu na Jakobshornu v termínu 10.–18. října 2026.
Základnu budeme mít přímo nahoře v horském hotelu přibližně ve 2 590 metrech. Výška tak bude prostředím, ve kterém budeme několik dní společně žít.
Sedm programových dní propojí dechovou praxi, pohyb, prostor pro postupné přizpůsobení výšce, horské výlety, regeneraci a možnost pozorovat vlastní reakce v průběhu několika dní.
Pokud už Oxygen Advantage znáš, můžeš některé věci, které běžně používáš při tréninku nebo se svými klienty, tentokrát sledovat na sobě v úplně jiných podmínkách. Pokud nejsi instruktor, ale s dechem už vědomě pracuješ při sportu nebo pohybu, měl by ti celý koncept dávat smysl také.
Dech budeme používat hlavně prakticky — při chůzi, při práci s intenzitou, během regenerace i v běžném režimu celého dne.
Skupina bude malá, maximálně 12 účastníků. V takové velikosti se ještě můžeme pohybovat společně, pracovat individuálně a zároveň si zachovat normální lidskou atmosféru.
Jak může takový týden vypadat
První pravidlo programu je jednoduché: hory se neřídí tabulkou.
Můžeme mít připravený plán, ale počasí, podmínky a stav skupiny mají přednost. Nechci proto slibovat, že v úterý budeme stát na konkrétním vrcholu a ve čtvrtek přesně v 15:30 na jiném místě.

Pevná je spíš logika celého týdne.
V sobotu přijedeme na Jakobshorn, ubytujeme se, dáme si společnou večeři, seznámíme se a necháme cestu i první kontakt s výškou trochu doznít. Žádný první večer typu „tak jste právě přijeli do 2 590 metrů, pojďme si dát výkonový test“. 😉
Neděle bude aklimatizační. Začneme jemnou prací s dechem, uděláme si základní orientační měření, projdeme si principy, se kterými budeme během týdne pracovat, a vyrazíme na lehčí chůzi. Už první den mě bude zajímat víc kvalita pohybu a dechu než počet kilometrů.
Pondělí na to naváže. Víc práce s dechem při skutečné chůzi, víc času venku, ale pořád s respektem k tomu, že jsme ve výšce teprve krátce. Teprve podle toho, jak se skupina bude cítit, začneme v dalších dnech přidávat.
Úterý může být první delší horský den. Ne proto, že „úterý je den na výkon“, ale protože po dvou úvodních dnech už budeme mít mnohem lepší představu, jak skupina reaguje.
Středu chci nechat záměrně flexibilnější. Může být kratší výlet, regenerace, trochu víc práce uvnitř, odpočinek nebo kombinace všeho podle energie skupiny.
A pokud bude počasí, kondice skupiny i logistika dávat smysl, rád bych ve čtvrtek a pátek zařadil dvoudenní horskou cestu s jednou nocí na jiné chatě.
To už je úplně jiný typ zkušenosti než několikahodinová vycházka od hotelu a zpět. Batoh, celý den venku, cesta horským prostředím, večeře v jednoduché horské chatě v místě, kde svišti dávají dobrou noc, ráno znovu vyrazit.
Konkrétní trasu vybereme podle počasí, podmínek a aktuálního stavu skupiny. Mám připravených několik variant, takže můžeme délku a náročnost upravit tak, aby dávala v daný den smysl.
Sobota pak bude spíš integrační. Po celém týdnu si můžeme znovu porovnat některá orientační pozorování, vrátit se k tomu, co jsme zažili, dát si lehčí trasu podle energie a celý týden v klidu uzavřít.
Smyslem je postupně přidávat, pozorovat vlastní reakce, učit se s nimi pracovat a mít dostatek prostoru celou zkušenost skutečně vstřebat.
Proč právě Jakobshorn
Kdybych chtěl udělat dechový pobyt kdekoliv v horách, možností jsou stovky. Jakobshorn je pro mě ale něco jiného. Je to místo, ke kterému mám osobní vztah už téměř dvacet let.
Na jaře roku 2007 mi zavolal kamarád Rosťa Václavek. Uvolnilo se jedno místo na letním dobrovolnickém táboře ve Švýcarsku a protože věděl, že rád chodím po horách, zeptal se mě, jestli bych nechtěl jet s ním.
Program byl jednoduchý: dva týdny v Davosu a přes den pomáhat s úklidem turistických tras a sjezdovek po zimní sezoně.
Řekl jsem ano.
Dodnes si pamatuju první příjezd do Davosu. Stál jsem dole v údolí, podíval se nahoru na Jakobshorn a hlavou mi běželo:
„Ty jo… tam nahoře budeme bydlet?“
První dva roky jsme tam byli s Rosťou spolu a já pak pokračoval i v dalších letech. Jezdili jsme tam jako malá skupina dobrovolníků a přes den chodili po sjezdovkách a turistických cestách a sbírali všechno, co se po zimě a roztátém sněhu objevilo na povrchu.
Právě díky tomu jsem okolí začal poznávat trochu jinak než člověk, který přijede na víkend, vyjede lanovkou, udělá pár fotek a zase odjede.
Odpoledne a ve volných dnech jsme chodili dál. Postupně jsem poznával okolní cesty, údolí, sedla, jezera, horské chaty i různé varianty návratů. Za ty roky jsem si mnohokrát ověřil, že cesta, která na mapě vypadá jednoduše, může být za jiného počasí nebo jiných podmínek úplně jiná. A právě znalost různých možností je v horách často stejně důležitá jako samotný plán.
Každý rok byl trochu jiný. Jiní lidé, jiné počasí, jiná atmosféra. A z původně neznámého místa se postupně stalo prostředí, ke kterému mám opravdu silný vztah.
V roce 2026 jsem se na Jakobshorn vrátil už po dvacáté.
A během posledních let se k tomu vztahu přidala ještě jedna důležitá vrstva — práce s dechem.
Když jsem přizpůsobil tempo svému dechu
Dřív pro mě výstup z Davosu nahoru znamenal hlavně hodinky, tempo a snahu dostat se nahoru co nejrychleji. Přes kilometr převýšení jsem často šel silou, a když jsem tempo přehnal, přišlo větší zadýchání, zpomalení a delší pauza. Dnes si intenzitu nastavuju mnohem víc podle dechu. Když dokážu držet svůj rytmus, můžu velkou část výstupu jít plynule a mám pocit, že tempo řídím já, ne kopec.

Osobně při takovém výstupu pozoruju ještě jednu praktickou věc. Když dokážu držet klidnější nosní dýchání a intenzitu, kterou můj dech zvládá, vystačím často s menším množstvím vody, než jsem si nosil dřív. Beru to jako jednu z vlastních zkušeností a další zpětnou vazbu, že se pohybuju v režimu, který dokážu dobře zvládat.
V prudších pasážích si klidně na chvíli zastavím. Srovnám dech, znovu najdu svůj rytmus a pokračuju. Krátká pauza mi často stačí k tomu, abych se vrátil do tempa, které dokážu dlouhodobě držet.
Největší rozdíl pro mě ale není v čase na hodinkách. Je v tom, kolik energie mi zůstane nahoře a jak se cítím večer. Když si intenzitu rozložím podle dechu, mám po výstupu větší rezervu a další den můžu znovu vyrazit.
A právě během několika dní nahoře začíná být zajímavé sledovat další vrstvu. Tělo se na výškové prostředí postupně aklimatizuje a můžu pozorovat, jak se podobná zátěž cítí první, třetí nebo pátý den. Každý na výšku reaguje trochu jinak, takže mě zajímá hlavně vlastní zkušenost: jak se mění dech, vnímaná námaha, tempo a pocit při pohybu v průběhu několika dní.
Právě tohle je pro mě jedna z nejzajímavějších věcí na několikadenním pobytu nahoře. Člověk má čas stejný princip zkoušet znovu a znovu v reálném prostředí a postupně lépe poznávat, kde je jeho vlastní udržitelné tempo.
V březnu 2023 jsem zahájil Instruktorský kurz Oxygen Advantage. Po úvodní výuce následovala další praktická práce, studium a zpracování případové studie. Dne 17. listopadu 2025 jsem celý proces úspěšně dokončil a získal certifikát o absolvování Instruktorského kurzu Oxygen Advantage v rozsahu 120 hodin studia. Od té doby ještě systematičtěji propojuju dech s pohybem, sportem a každodenní praxí a pracuju s lidmi na kvalitě jejich dýchání.
Jakobshorn je pro mě místo, kde se tahle práce přirozeně potkává s prostředím, které dobře znám. Tento pobyt je můj vlastní koncept, ve kterém propojuju dech, pohyb, několik dní ve vysokohorském prostředí a možnost vnímat, jak spolu všechny tyhle věci souvisejí.
Proto Jakobshorn. Protože vím, proč tam chci být — a co tam chci s lidmi zažít.
Pro koho tenhle pobyt dává smysl
Největší smysl podle mě bude pobyt dávat lidem, kteří už s dechem nějak pracují a chtějí svoji praxi přenést do skutečného horského prostředí.
Možná jsi instruktor Oxygen Advantage nebo jiného dechového směru. Možná už nějakou dobu pracuješ s kontrolní pauzou, nosním dýcháním nebo dechem při sportu. Možná dech používáš při běhu, cyklistice, chůzi, silovém tréninku nebo při regeneraci a zajímá tě, jak bude reagovat v prostředí kolem 2 590 metrů.
Praktickou hodnotu vidím hlavně v tom, že můžeš několik dní za sebou pozorovat, jak principy, které už znáš, fungují při skutečném pohybu ve vysokohorském prostředí.
Pokud jsi instruktor, může být zajímavé být tentokrát chvíli hlavně účastníkem. Neřešit klienta před sebou, ale pozorovat vlastní dech, vlastní tempo, vlastní reakce a vlastní limity.
Pokud nejsi instruktor, ale s dechem už pracuješ a zároveň máš rád pohyb a hory, může být tenhle formát stejně relevantní. Nemusíš znát každou terminologii Oxygen Advantage ani mít nějaký konkrétní certifikát.
Mnohem důležitější je, že tě baví dech skutečně používat, ne o něm jen číst.
Zároveň je potřeba mít běžnou fyzickou kondici a vztah k chození. Nehledám vrcholové sportovce a nebudeme soutěžit, kdo má nejlepší čas. Ale budeme několik hodin denně venku a za příznivých podmínek můžeme absolvovat společný dvoudenní výšlap.
Ideální účastník tedy nemusí být nejrychlejší. Měl by ale být ochotný chodit, pracovat se sebou a respektovat svoje tempo i tempo skupiny.
A ještě jedna věc.
Myslím, že pobyt bude nejvíc bavit člověka, který je trochu zvědavý sám na sebe.
Nejen „jakou techniku se naučím“, ale co zjistím, když na několik dní změním prostředí, přestanu všechno kontrolovat podle běžné rutiny a začnu víc vnímat svůj dech, své tělo a tomu přizpůsobovat své tempo i s ohledem na okolí.
Jednoduché ubytování, skutečné hory a flexibilní program
Je fér ukázat i praktickou realitu pobytu. Naší základnou bude Berghostel Jakobshorn u horní stanice lanovky ve výšce přibližně 2 590 metrů nad mořem. Pokoje budou převážně po dvou až třech lidech a sprchy a sociální zařízení jsou mimo pokoj. Je to jednoduchý horský standard, jehož hlavní výhodou je poloha přímo nahoře.

Hlavní výhoda je úplně jinde: ráno se probudíš, vyjdeš ze dveří a jsi rovnou ve výšce kolem 2 590 metrů.
Nemusíš každý den cestovat z údolí nahoru a večer zase dolů. V tom prostředí skutečně bydlíš.
Součástí pobytu bude strava a podle programu v případě potřeby i balíčky na cestu. Při dvoudenní horské variantě budeme jednu noc spát na jiné horské chatě. Ta bude ještě jednodušší než naše základna, ale právě to k takovému horskému dni podle mě patří.
Program je záměrně flexibilní a každý den ho budeme přizpůsobovat počasí, podmínkám a aktuálnímu stavu skupiny.
Bezpečnost má v programu přednost. Pokud by se objevily příznaky, které mohou souviset s problémem ve výšce, přerušíme zátěž a zvolíme bezpečný další postup.
Výškové prostředí představuje pro tělo jiný podnět než nížina a každý na něj reaguje individuálně. Během pobytu proto budeme svoje reakce pozorovat a případná měření používat orientačně. Konkrétní změnu výkonu, BOLT skóre nebo laboratorních hodnot nelze během jednoho týdne předem garantovat.
Pokud budou vhodné podmínky, může se objevit i dobrovolný kontakt se studenou vodou v některém z místních horských jezer nebo potoků. O zařazení rozhodnou počasí, aktuální podmínky, stav skupiny a bezpečnost; každý účastník se zároveň sám rozhodne, zda se chce zapojit.
Pro koho pobyt spíš není
Pokud vůbec nechodíš na hory a několikahodinový pohyb venku tě neláká, pravděpodobně to nebude nejlepší první krok.
Pokud očekáváš luxusní hotel, vlastní koupelnu a wellness servis, také bych zvolil jiný typ pobytu.
A pokud chceš pevný itinerář, přesný počet kilometrů každý den a garanci, že se naplánovaný program uskuteční bez ohledu na počasí a stav skupiny, ani v tomhle ti na Jakobshornu nemůžu slíbit to, co hledáš.
Hory nám budou určovat podmínky. My budeme určovat, jak na ně zareagujeme.
Kdy, kde a co bude dál
První termín se uskuteční v termínu 10.–18. října 2026.
10.–18. října 2026
Jakobshorn · Švýcarsko
Základna ve výšce přibližně 2 590 m n. m.
7 programových dní
Malá skupina, maximálně 12 účastníků
Příjezd: 10. října 2026. Odjezd: 18. října 2026.
Skupinu chci držet malou. Teď proto nejdřív sbírám kontakty lidí, které charakter pobytu zaujal.
Konkrétní nabídku, cenu a praktické informace zasílám zájemcům e-mailem.
Pokud tě pobyt zaujal, nech mi svoje jméno a e-mail a informace ti pošlu nezávazně.
Bez závazku. Teď pouze sbírám kontakty lidí, které pobyt zaujal.
U první skupiny mi jde hlavně o to dát dohromady lidi, kteří už mají k dechu vztah, baví je pohyb a chtějí několik dní společně prozkoumávat, jak se dech a pohyb potkávají ve skutečném vysokohorském prostředí.
Dech. Pohyb. Skutečné vysokohorské prostředí. A několik dní na místě, kam se sám vracím už od roku 2007.
Jsem zvědavý, co si z toho první skupina odveze. 🙂🏔️
Mirek