Pohyb a dech
10 000 kroků denně. Do říjnové výzvy se zapojuji popáté
Dnes začíná říjnová Výzva 10 000 kroků a já se do ní zapojuji už popáté. Deset tisíc kroků pro mě samo o sobě není žádný mimořádný výkon. Jsou dny, kdy ujdu 20 nebo 30 tisíc kroků, někdy i více, ale také dny, kdy zůstanu jen na třech až pěti tisících. Právě proto se do výzvy přidávám s jednoduchým cílem – alespoň 10 000 kroků každý den po celý říjen. Cílem není rekord, ale pravidelný pohyb.

Výzva 10 000 kroků probíhá celý říjen a jejím smyslem není jen dosáhnout jedno konkrétní číslo. Každý si může nastavit vlastní osobní výzvu podle svých možností. Pro mě je hranice 10 000 kroků denně dostatečně vysoká na to, aby mě v běžných pracovních dnech donutila vstát a jít, ale zároveň je pro mě časově realistická.
Deset tisíc kroků pro mě není rekord
Když jedu na výlet nebo do hor, není pro mě 20, 30 nebo 40 tisíc kroků za den nic neobvyklého. Při delší túře se můžu dostat na ještě výrazně vyšší počet kroků. Na druhou stranu existují dny, kdy pracuju převážně u počítače a telefon večer ukáže třeba jen tři až pět tisíc kroků.
V dlouhodobějším průměru se pohybuju přibližně kolem osmi až devíti tisíc kroků denně. Měsíčně mi telefon nejčastěji ukazuje zhruba 220 až 280 tisíc kroků, tedy kolem čtvrt milionu. Čísla samozřejmě beru orientačně, protože kroky počítám mobilem a ten nemám celý den neustále u sebe.
Když je měsíc aktivnější, může to být výrazně víc. Například loni v srpnu, kdy jsem byl dva týdny v Alpách, mi telefon naměřil 555 tisíc kroků za měsíc. To už je úplně jiný režim než běžný pracovní měsíc a zhruba dvojnásobek toho, co mi telefon ukazuje v běžném měsíci.
Právě proto pro mě letošní výzva není o tom zjistit, kolik dokážu ujít za jeden mimořádný den. Mnohem zajímavější bude, jestli dokážu rozložit pohyb pravidelně do celého měsíce.
Průměr může vypadat dobře, ale jednotlivé dny jsou jiné
Když jeden den ujdu 30 tisíc kroků a další dva dny jen několik tisíc, může měsíční průměr pořád vypadat docela dobře. Jenže z pohledu každodenního režimu je to něco jiného než pravidelný pohyb.
A právě tady pro mě Výzva 10 000 kroků funguje jako dobrá připomínka. Každý den začíná znovu od nuly. Vysoký počet kroků ze včerejška mi dnešní pohyb nenahradí.
Moje osobní výzva proto zní jednoduše – 10 000 kroků každý den. Když jich bude víc, tím lépe. Když budu mít za sebou dvacet nebo třicet tisíc kroků, budu to brát jako příjemný bonus, ale ne jako zásobu na další tři dny.
Nejtěžší budou obyčejné pracovní dny
Na výletě nebo v horách se kroky nasbírají skoro samy. Mnohem zajímavější budou dny, kdy sedím několik hodin u počítače, mám schůzky nebo pracuju doma a večer zjistím, že mi k desetitisícové hranici pořád několik tisíc kroků chybí.
Právě tehdy bude potřeba vstát a jít. Někdy možná jen na kratší procházku, jindy si prodloužit cestu nebo část běžného přesunu absolvovat pěšky.
Nechci ale chodit jen proto, abych večer honil číslo v aplikaci. Smysl pro mě má hlavně připomenout si, že pohyb se dá přirozeně dostat do běžného dne a nemusí být pokaždé samostatnou sportovní aktivitou.

Část kroků vznikne sama cestou
Tohle se přirozeně propojuje s mým projektem BezVA život. Když se přesouvám pěšky na zastávku, přestupuji z autobusu na vlak, dojdu pěšky od vlaku do cíle nebo při cestě po městě zkombinuju veřejnou dopravu s chůzí, kroky vznikají jako součást cesty.
Nemusím kvůli každému pohybu plánovat zvláštní hodinovou procházku. Někdy stačí vystoupit o zastávku dřív a dojít část trasy pěšky nebo místo krátké jízdy MHD si zvolit chůzi.
Samozřejmě ne vždy. Jsou dny, kdy mám pohybu dost automaticky, a pak jsou dny, kdy ho musím vědomě doplnit. Právě během října chci sledovat, jak často se mi podaří těch 10 000 kroků poskládat přirozeně během dne a kdy budu muset vyrazit ven ještě večer, aby byl cíl splněn.
Při chůzi dýchám nosem
S chůzí mám v posledních letech spojenou ještě jednu věc. Při běžné chůzi dýchám nosem.
Postupně se to pro mě stalo automatickým dechovým vzorcem. Už nemusím při každém kroku přemýšlet nad tím, jestli mám ústa zavřená. Podle dechu automaticky upravuju tempo.
Po rovině můžu jít svižněji, z kopce ještě rychleji. Když přijde prudší stoupání a tělo musí podat vyšší výkon, automaticky zpomalím, abych si udržel klidnější dech a nepřepálil tempo. Dýchání nosem je pro mě praktická zpětná vazba, podle které poznám, jak intenzivně se právě pohybuju.
Proto moje říjnová výzva bude mít vlastně dvě jednoduché části. Každý den chci ujít alespoň 10 000 kroků a při běžné chůzi pokračovat v tom, co už dělám – dýchat nosem a trénovat dechové techniky v pohybu.

Do výzvy jdu už popáté
Výzvy 10 000 kroků jsem se účastnil už čtyřikrát. Letos na podzim tedy začínám popáté.
Právě proto od ní neočekávám, že mi během jednoho měsíce převrátí život vzhůru nohama. Vím ale, že mi podobná výzva pomáhá dostat se zpátky do pravidelného rytmu a více si všímat dnů, kdy pohyb přirozeně mizí z mého běžného denního programu.
I samotný portál 10 000 kroků pracuje s pravidelností jako jedním z motivů výzvy. Účastníci například získávají odznaky za zaznamenávání aktivit sedm, čtrnáct, jednadvacet nebo osmadvacet dní v řadě. A právě pravidelnost bude tentokrát moje hlavní měřítko.
Na konci října se podívám, co z toho vzniklo
Kdybych přesně splnil deset tisíc kroků každý den, vyjde říjen přibližně na 310 tisíc kroků. Pravděpodobně to ale bude jinak. Některé dny se zastavím kolem této hranice, jiné přinesou výlet nebo delší cestu a číslo bude výrazně vyšší.
Celkový součet mě samozřejmě zajímá. Ještě zajímavější ale bude, kolik dní se mi podaří pravidelnost skutečně udržet. A možná bude vůbec nejdůležitější něco jiného – jestli mi z říjnové výzvy zůstane návyk pravidelného pohybu i poté, co výzva 31. října skončí.
Skutečný smysl podobné výzvy pro mě totiž není jeden měsíc chodit kvůli tabulce. Je to příležitost znovu si připomenout, že pohyb patří do běžného dne.
Dnes tedy začínám popáté.
10 000 kroků denně. Celý říjen. Vlastním tempem a nosem. Uvidíme, kam dojdu.


